Mapa - Jajce

Jajce (v srbské cyrilici Јајце) je město v Bosně a Hercegovině. Leží na předělu rovinaté a hornaté části země, administrativně ve Federaci Bosny a Hercegoviny, přesněji ve Středobosenském kantonu. Je umístěno na soutoku řek Pliva a Vrbas. V roce 2013 v něm žilo dle údajů bosenského sčítání lidu 8 087 obyvatel.

Město je známé zejména díky vodopádům, které se nacházejí přímo v jeho centru; tvoří je řeka Pliva, která se vlévá do Vrbasu. Nad centrem města se vypínají ruiny hradu, dochovala se i část středověkého opevnění.

První písemná zmínka o městu Jajce pochází z roku 1396. Již tehdy zde existoval hrad, město navíc bylo obehnáno hradbami. Vzniklo na strategickém místě, kde se setkávaly staré obchodní cesty, vedené údolími obou řek. Po nějakou dobu bylo hlavním městem středověkého bosenského státu, pevnost s fortifikačním systémem odolávaly poměrně dlouhou dobu řadám nájezdníků, kteří v předtureckých dobách měli zájem na získání Jajce. O stavební rozvoj města na přelomu 14. a 15. století se zasloužil nejspíše tehdejší regionální vládce, Hrvoje Vukčić Hrvatinić. Město bylo připomínáno i v letech 1404 a 1411. V té době město získalo svůj název (který v bosenštině znamená vejce), nejspíše podle vrcholu, který svým tvarem slepičí vejce připomínal. Ve městě sídlil poslední bosenský panovník, Štěpán Tomašević.

V roce 1463 během expanze Osmanské říše na Balkán Turci úspěšně Jajce dobyli. Dokázali jej udržet však pouhý rok, než jej získal uherský král Matyáš Korvín. Uhři se město pokoušeli před Turky udržet, dařilo se jim po několik desítek let jejich výpady odrážet. V roce 1501 se uskutečnil největší turecký útok, v roce 1527 se město dostalo pod nadvládu již definitivně. Vzhledem k postupu Osmanů směrem na sever do Uher město velmi rychle ztratilo svůj původní význam. Regionální centrum se přesunulo nejprve do Bihaće a poté do Karlovace v dnešním Chorvatsku. Podle tureckého cestopisce Evlije Čelebiho, který procestoval celou tehdejší Osmanskou říši, bylo město dobyto lstí; Turci vtrhli branami zrovna v chvíli, když se místní křesťané modlili.

Dále také ve svém cestopisu z konce 16. století uváděl, že město má tisíc domů, a to jak přízemních, tak i patrových, většinou v dobrém stavu. Obchodů pak napočítal na několik desítek. Ulice byly většinou úzké, žádné široké třídy se v té době ve městě nenacházely. Hlavní obchodní třída se táhla od travnické až po banjaluckou bránu, ve spodní části města. V okolí Jajce, sevřeného kaňony řek, se také nacházely četné vinohrady. Na vrcholu kopce, na jehož úpatí se Jajce rozkládá, se nachází citadela, která byla v začátcích osmanské vlády ve značně zuboženém stavu; sídlil zde ovšem správce města (dizdar).

Místní sulejman-hanova mešita, kterou také autor zmínil, byla zbudována na místě zničeného kostela. K ní později přibyla náboženská škola (medresa), hamam a mekteb.

Pohled na město z pevnosti V letech 1731, 1783, 1796 a 1814 Jajce opakovaně zasáhly epidemie moru, v letech 1527, 1586 a 1658 město vyhořelo. Požár se odehrál i v první polovině 19. století, vznikl nepozorností přítomných albánských vojáků, kteří zde byli na několik let umístěni.

V roce 1878 po Berlínském kongresu připadla Bosna a Hercegovina do správy Rakousko-Uhersku. V Jajce tak, stejně jako ve zbytku Bosny, odstartovaly modernizační procesy, které jej přiblížili řadě evropských měst. Roku 1895 byla do města například zavedena úzkorozchodná železnice, která zůstala v provozu až do roku 1975. Rozvíjena byla také těžba dřeva a vybudovány byly některé průmyslové podniky. Město získalo veřejné osvětlení, osvětlen byl i ikonický vodopád. Postaveno bylo také gymnázium a hotel. V roce 1910 mělo Jajce 4366 obyvatel.

Během existence meziválečné Jugoslávie bylo město součástí tzv. Vrbaské bánoviny, které zahrnovala značnou část současné Bosny.

V předvečer druhé světové války na území rozpadajícího se Království Jugoslávie bylo město připojeno k nezávislému státu Chorvatsko (NDH). Po německé okupaci Balkánu a rozdělení Jugoslávie se v blízkosti města nacházela dělicí linie mezi italským a německým vojenským vlivem. V letech 1942 a 1943 probíhaly o město poměrně urputné boje mezi jugoslávskými partyzány a chorvatskými fašisty. Partyzáni město osvobodili již v srpnu 1942, poté znovu na konci září a listopadu téhož roku. Dne 29. listopadu roku 1943 se v Jajce uskutečnilo tzv. druhé zasedání Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie (AVNOJ) za účasti budoucího prezidenta Josipa Tita a dalších čelních představitelů partyzánského vojska. To ustanovilo, že po osvobození bude Jugoslávie federativní stát a návrat královské rodiny bude otázkou, kterou bude nezbytné řešit po ukončení konfliktu. V dobách existence SFRJ se díky tomu stalo Jajce populární turistickou destinací a bylo často připomínáno v rámci glorifikace partyzánského boje tehdejší komunistickou vládou země. V rámci industrializace Bosny a Hercegoviny zde vznikly četné průmyslové závody, byť dopravní spojení Jajce se zbytkem Jugoslávie bylo problematické. Plánována byla také výstavba vodní elektrárny na řece Plivě.